Přeskočit na hlavní obsah

Pamlsky

Nejdůležitějším kulinářským výrobkem, který musí každá pejskařská domácnost vlastnit, je dostatečná zásoba psích dobrůtek, což pro vás zajisté není žádnou novinkou.

Pokaždé, když váš zubatý a ušatý zázrak provede něco správně, respektive co od něj očekáváte, bývá dobrým zvykem ho za tu námahu, že se musel přetvařovat, odměnit.

Největším problémem ovšem, alespoň v našem případě, je volba vhodné pochutiny, poněvadž čivava, které chutná i tráva či pampeliška, a misku naplněnou naprosto čímkoliv zbodne bez odmlouvání na jeden zátah, mívá tím pádem poněkud pokřivenou představu o tom, co je pamlsek. Dlouze jsme nad dilematem s manželkou přemýšleli, až jednoho chytrého člena domácnosti napadla, a tuším, že jsem to byl já, geniální myšlenka.

„Správný pamlsek hodný svého jména,“ vysvětluji své ženě, "se vyznačuje hlavně tím, že je obtížně dostupný a velmi vzácný. Ale především a to zdůrazňuji,“ zvedám ukazovák, „je veterinářskou obcí často nedoporučován. Musí se dávkovat opravdu výjimečně a pouze v případech, kdy se ten náš poděs opravdu zachová tak, jak je mu přikazováno. Což zase nebývá tak často, takže veterináři mohou mít klidné spaní.“ Dodal jsem a nahlas zachřestil sáčkem pořízeným v hlučínském obchodě zvaným Central.

Na přiložené fotografii není moje žena, nýbrž Daisy, která neomylně zvuk zaslechla a doporučení ukryté v jejím výrazu je jasné: „Nezdržuj a val to sem, páníčku, nemám na čekání celý den!“

Nyní s dovolením ukročím lehce stranou a dodám trochu osvěty.

Málo se to ví, ale čeština je téměř z poloviny tvořena převzatými slovy z jiných jazyků. Tentokrát šlohla něco německého. Abych byl přesný - spíše německo-rakouského. Piskotte. Slovo, které se ovšem zrodilo uloupením z italského biscotto, což se ukázalo jako zkomolenina z latinského biscoctus. Pokud si latinské slovo doslova přeložíme, dostaneme spojení dvakrát pečený. Jedná se o složeninu ze slov bis - tedy dvakrát, a coctus - pečený. Prostě to dvakrát upečete a uvidíte, co vznikne. Hospodyňky jistě znají.

Jenže ještě netušíte, že za krásné české slovo nejoblíbenějšího psího pamlsku vděčíme velmi zajímavé české ženě s ryze českým jménem. Polyxena z Lobkovic. Tato dáma ke konci 16. století vydala kuchařskou knihu, v níž se české slovo piškot objevilo poprvé.

Ona samotná pocházela z Pernštejna, ale tam moc dlouho nevydržela. Vdala se dvakrát, takže během svého života obdařila svou láskou dva manžely. Viléma z Rožmberka a Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Nezdá se to, ale Zdeněk Vojtěch Popel byl doopravdy jenom jeden.

Konec osvěty.

Na doporučení Daisy jsem přestal chrastit sáčkem, na němž bylo typograficky správně uvedeno Psí piškoty a strčil to bílému žroutovi do tlamičky, poněvadž se konečně poctivě vyčural na připravenou plínku, což zasloužilo odměnu.

Vysvětlovat štěněcímu miminku, že slovo piškot přinesla Čechům Polyxena, jsem už nestihnul, poněvadž s ním zdrhlo do svého pelíšku. 😊

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Reportáž z deníčku čivavy

Ráda bych se vám představila. Za pár dní mi budou čtyři měsíce a obdržela jsem kdovíproč jméno Daisy, ale to už jistě víte, protože na internetu se nic neutají. Páníček říkal, že bude můj řidič, ale tomu jsem moc nerozuměla. Každopádně jsem velmi šikovná, jak se za chvíli dočtete. Zaznamenala jsem za tu krátkou dobu spoustu nesporných úspěchů. Během mé přítomnosti v novém bydlišti se mi totiž podařilo: V zápalu boje pošramotit paničce spodní ret, když mě pusinkovala, a poté geniálním přískokem s otočkou letmo hore prokousnout i její pravý ušní boltec. Levý jsem nestihla, ale i tak nadevše miluji svou paničku. Proč to neocenila, netuším. Během několika sekund vyhrabat hlínu ze tří obrovských květináčů v obývacím pokoji. Byla jsem vyhozena do předsíně a nechápu. Venku na zahradě je také přeci dost hlíny, aby kytičky měly kde růst. Vytáhnout páníčkovi z kapsy tepláků poněkud ušmudlaný a posmrkaný kapesník, což je od té doby má nejoblíbenější hračka. Kam se hrabe pískající plyšový ježeček,...

Procházkový tyran

V předsíni cosi zachřastilo a vzápětí se ozval hlas mé ženy: „Pojď, Daisy, jdeme na procházku.“ O chvíli později dorazila do kuchyně k bezpečí mých nohou obdoba pingpongového míčku odpáleného naštvaným sportovcem ve formě miniaturní sněhobílé čivavy. Vyskočit na klín mi nedokázala, ale postavila se na zadní, přičemž vrhla prosebný pohled, který znamenal jediné: „Páníčku, já ten postroj a růžový obleček nechci a nikam nejdu, vezmi mě k sobě a já ti budu žužlat ucho.“ Za minutku dorazila i manželka a třímala v ruce luxusní a pohodlný postroj zakoupený u hlučínského veterináře za krvavé peníze a vlastní rukou háčkovaný obleček. V té druhé držela pěkné natahovací vodítko, které také nebylo za hubičku. Platil jsem kartou a má žena tenkrát neviděla na terminál, takže jsem na otázku kolik ta sranda stála? odpověděl diplomatickou výhybkou: „To neřeš.“ Pejsek nalezl strategické místo pod kuchyňským stolem, kam se my, starší občané, už dostáváme stěží, a odmítal se pohnout. Jsem ženatý už dlouh...

Jméno

Co po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. Tahle myšlenka nevypadla z mé hlavy, ale přišel s ní význačný frajer jménem William Shakespeare. Tohle jistě znáte z let základní školní docházky. Možná už si ale nevzpomínáte, jak tato nesmrtelná replika pokračuje.  Zde je: A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem.“ Tak. A nyní si představte, že si po necelém roce, kdy vás opustil původní milovaný psí mazlíček, pořídíte jeho náhradu. Přičemž se bývalému chlupatému členu domácnosti omlouváte. Já to dělám každý týden, protože naši maltézskou přítulnou slečinku mám po jejím skonu uloženou na zahradě v útulném hrobečku. Dokonce s ní občas hovořím, což možná zavání duševní chorobou, jenže já vím, že mě za tím duhovým mostem poslouchá. Ale to jsem odbočil. Prvním problémem, který člověk musí řešit, je vymyslet, jak zovat fungl nového chlupatého pidižvíka, který ještě nemá povědomí o světě. Možná to někteří z vás znají. „Nemůže se přeci ...