Největším problémem ovšem, alespoň v našem případě, je volba vhodné pochutiny, poněvadž čivava, které chutná i tráva či pampeliška, a misku naplněnou naprosto čímkoliv zbodne bez odmlouvání na jeden zátah, mívá tím pádem poněkud pokřivenou představu o tom, co je pamlsek. Dlouze jsme nad dilematem s manželkou přemýšleli, až jednoho chytrého člena domácnosti napadla, a tuším, že jsem to byl já, geniální myšlenka.
„Správný pamlsek hodný svého jména,“ vysvětluji své ženě, "se vyznačuje hlavně tím, že je obtížně dostupný a velmi vzácný. Ale především a to zdůrazňuji,“ zvedám ukazovák, „je veterinářskou obcí často nedoporučován. Musí se dávkovat opravdu výjimečně a pouze v případech, kdy se ten náš poděs opravdu zachová tak, jak je mu přikazováno. Což zase nebývá tak často, takže veterináři mohou mít klidné spaní.“ Dodal jsem a nahlas zachřestil sáčkem pořízeným v hlučínském obchodě zvaným Central.
Na přiložené fotografii není moje žena, nýbrž Daisy, která neomylně zvuk zaslechla a doporučení ukryté v jejím výrazu je jasné: „Nezdržuj a val to sem, páníčku, nemám na čekání celý den!“
Nyní s dovolením ukročím lehce stranou a dodám trochu osvěty.
Málo se to ví, ale čeština je téměř z poloviny tvořena převzatými slovy z jiných jazyků. Tentokrát šlohla něco německého. Abych byl přesný - spíše německo-rakouského. Piskotte. Slovo, které se ovšem zrodilo uloupením z italského biscotto, což se ukázalo jako zkomolenina z latinského biscoctus. Pokud si latinské slovo doslova přeložíme, dostaneme spojení dvakrát pečený. Jedná se o složeninu ze slov bis - tedy dvakrát, a coctus - pečený. Prostě to dvakrát upečete a uvidíte, co vznikne. Hospodyňky jistě znají.
Jenže ještě netušíte, že za krásné české slovo nejoblíbenějšího psího pamlsku vděčíme velmi zajímavé české ženě s ryze českým jménem. Polyxena z Lobkovic. Tato dáma ke konci 16. století vydala kuchařskou knihu, v níž se české slovo piškot objevilo poprvé.
Ona samotná pocházela z Pernštejna, ale tam moc dlouho nevydržela. Vdala se dvakrát, takže během svého života obdařila svou láskou dva manžely. Viléma z Rožmberka a Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Nezdá se to, ale Zdeněk Vojtěch Popel byl doopravdy jenom jeden.
Konec osvěty.
Na doporučení Daisy jsem přestal chrastit sáčkem, na němž bylo typograficky správně uvedeno Psí piškoty a strčil to bílému žroutovi do tlamičky, poněvadž se konečně poctivě vyčural na připravenou plínku, což zasloužilo odměnu.
Vysvětlovat štěněcímu miminku, že slovo piškot přinesla Čechům Polyxena, jsem už nestihnul, poněvadž s ním zdrhlo do svého pelíšku. 😊

Komentáře
Okomentovat
Prosím jen slušné komentáře hodné dospělých členů druhu Homo Sapiens