Tlačítko

Bylo půl druhé ráno, když mě ze snění vytrhlo zavrzání dveří mé ložnice a do místnosti vpadla vichřice.

Ne, to není přesné. Uragán.

Tohle slovo pochází ze zapomenutého jazyka Taino, což byli karibští indiáni. Říkali tomuto jevu Hurakán nebo Jurakán. To byl, prosím pěkně, jejich bůh bouří, větru a chaosu. Byl často zobrazovaný jako bytost, která roztočí svět. Zkrátka zosobnění ničivé síly přírody. Něco jako moderní Superman.

To sedí. 

Naše čivava je ryze přírodní produkt, která měla včera takzvaně svůj den, čímž mi připomněla jeden americký film. Nesl název Nezastavitelný. Pro ty, kdo ho neviděli, shrnu stručně obsah:

Někomu se podaří zapomenout vypnout vlak. Ten vlak si řekne: „Tak jo, smolím na strojvedoucího, pojedu sám.“ Poněvadž veze toxické svinstvo, rozhodne se sám od sebe rozjet napříč Pensylvánií jako kovový osud, který v místě dojezdu místním obyvatelům způsobí nebývalé potíže.

České dráhy jsou v tom nevinně. To jen na okraj.

Abych nezdržoval. V nejlepší fázi snu, který už si bohužel nepamatuji, vtrhnula do mé ložnice sněhobílá zvířecí obdoba uragánu nebo zblázněného vlaku a se vší svou energií mi skočila na hlavu. Když jsem bránil své řídnoucí vlasy, spatřil jsem ve futrech svou rozespalou a rozcuchanou manželku, která uvedla věc na pravou na míru.

Pravila: „Za to můžeš ty! Furt ji rozmazluješ, děláte ptákoviny, a když se chci vyspat, tak ten pes je naprosto nezastavitelný.“ Citovala film, který zatím neviděla. „Poletuje po posteli, kouše mi prsty, nos, uši a chová se jako bílý netopýr, jenž netuší, kudy se dostat ven, poněvadž mu někdo ukradl křídla. Můžeš za to ty, takže tady máš ten povětrnostní zázrak a já jdu spát.“ Dořekla a zabouchla dveře, čímž se z mého pokojíčku stal kriminál.

„Zapomněla jsi vypnout psa!“ Zkoušel jsem protestovat, ale zbytečně. Naše Daisy mi přistála na obličeji, přičemž v tlamičce držela dost obnošenou ponožku, kterou objevila neznámo kde, a její pohled vyjadřoval vše: "Teď mi ji, páníčku, musíš jako sebrat a já budu bojovat, abych o tu vůni nepřišla."

Nevrle a s mrmláním jsem vypadnul ze svého pohodlného lože, uvařil si v kuchyni kafíčko a ponechal pejska na posteli, z níž zaplaťbůh stále ještě neumí seskočit. O půl hodiny později jsem Daisy objevil na svém polštáři, přičemž se už zjevně nacházela v náruči Morfeově. To byl syn řeckého boha spánku Hypna. Nikoliv frajer z filmu Matrix. 

„Fajn,“ řekl jsem si. „Dospím to také.“

Nedospal. Tentokrát přiletěl Superman a téměř hodinu jsem musel tenhle zázrak přírody takzvaně rozmazlovat, než konečně zvadnul. Nevím, co přesně se událo, ale jsem si naprosto jistý, že žádný kokain ani jinou drogu doma nemáme a kuřecí jatýrka, co měla k večeři, se mi zdály jako bezpečná strava. Příště zkusím mrkev, okurku nebo cuketu.

Nevíte, kde má čivava tlačítko na vypnutí? 😊