Přeskočit na hlavní obsah

Střípky ze soužití s čivavou

Když jsme si pořizovali štěňátko, netušili jsme, že v jednom balíku obdržíme pejska, který se identifikuje jako králík, poněvadž nadevše miluje trávu a jiné rostliny, včetně rozkvetlých sedmikrásek, ale nádavkem také jako bonus miniaturní ekvivalent hyperaktivní úklidové čety.

Více napoví první fotografie zaznamenávající unavenou psí slečnu těsně po náročné práci. Kdykoliv se jakýkoliv kus haraburdí, lhostejno jak rozměrný, ocitne v jejím dosahu, je okamžitě přemístěn jinam. Takzvaně uklizen.

Trocha osvěty. Moje definice úklidu zní takto: Úklid je přemisťování věcí z míst, kde překážejí dnes, na místa, kde budou překážet zítra.

Kupříkladu včera po mém návratu z práce se naší sněhobílé fešandě povedlo málem nemožné. Svlékám si bundu a nevšimnu si, že pravý rukáv se ocitl v dosahu její tlamičky. Stáhla ze mě ten kus oblečení jako kůži z králíka a o pár minut později už ležel úhledně sbalen v jejím pelíšku.

A nejen to.

V roce 1901 Brit Hubert Cecil Booth vynalezl první skutečný vysavač na principu sání. Byl obrovský, poháněný benzínovým motorem, a hadice vedla do domu oknem. Předimenzované, hlučné a drahé zařízení.

To my máme doma levný tichý biologický vysavač, nenáročný na spotřebu pohonných hmot, kterému na podlaze neunikne jediné smítko, takže lux už vůbec nepotřebujeme. Cokoliv se ocitne se na zemi, je během několika vteřin buď vdechnuto, nebo sebráno a promptně odneseno do bezpečí skládky domovního odpadu, kterému kdovíproč říkáme pelíšek pro čivavu.

To je na jednu stranu dobré.

Na stranu druhou občas vyvstávají potíže. Má žena ráda háčkuje, ale při výrobě rozkošných hraček jí tu a tam upadne kus příze. Což je příležitost pro Daisy, protože nejspíš hluboce nesnáší čurbes v místě bydliště, takže když jsem jednou dorazil domů, vyděsil jsem se pohledem na ten mrňavý zázrak, poněvadž vypadal, že mu narostly kníry z růžové bavlněné příze. Na manželčino zvolání fuj Daisy reagovala standarně - úprkem do bezpečí svého příbytku a ukřivděným výrazem.

Člověk si nakonec zvykne.

Dalším úkolem, který mě čekal, bylo zabezpečit vstupní dveře do naší domácnosti, které se otevírají směrem do předsíně. Ve vzácných chvílích, kdy musíme s manželkou oba opustit domov, Daisy trpělivě čeká u vstupu, poněvadž je nerada sama, a navíc už má uklizeno, takže bylo nutné vyřešit rizikovou situaci, kdy bychom nechtěně mohli čubičce takzvaně přišlápnout perka.

Jako webdesigner, grafik a ajťák jsem situaci vyřešil elegantně, jak je patrné z druhé fotografie. 🙂

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Reportáž z deníčku čivavy

Ráda bych se vám představila. Za pár dní mi budou čtyři měsíce a obdržela jsem kdovíproč jméno Daisy, ale to už jistě víte, protože na internetu se nic neutají. Páníček říkal, že bude můj řidič, ale tomu jsem moc nerozuměla. Každopádně jsem velmi šikovná, jak se za chvíli dočtete. Zaznamenala jsem za tu krátkou dobu spoustu nesporných úspěchů. Během mé přítomnosti v novém bydlišti se mi totiž podařilo: V zápalu boje pošramotit paničce spodní ret, když mě pusinkovala, a poté geniálním přískokem s otočkou letmo hore prokousnout i její pravý ušní boltec. Levý jsem nestihla, ale i tak nadevše miluji svou paničku. Proč to neocenila, netuším. Během několika sekund vyhrabat hlínu ze tří obrovských květináčů v obývacím pokoji. Byla jsem vyhozena do předsíně a nechápu. Venku na zahradě je také přeci dost hlíny, aby kytičky měly kde růst. Vytáhnout páníčkovi z kapsy tepláků poněkud ušmudlaný a posmrkaný kapesník, což je od té doby má nejoblíbenější hračka. Kam se hrabe pískající plyšový ježeček,...

Procházkový tyran

V předsíni cosi zachřastilo a vzápětí se ozval hlas mé ženy: „Pojď, Daisy, jdeme na procházku.“ O chvíli později dorazila do kuchyně k bezpečí mých nohou obdoba pingpongového míčku odpáleného naštvaným sportovcem ve formě miniaturní sněhobílé čivavy. Vyskočit na klín mi nedokázala, ale postavila se na zadní, přičemž vrhla prosebný pohled, který znamenal jediné: „Páníčku, já ten postroj a růžový obleček nechci a nikam nejdu, vezmi mě k sobě a já ti budu žužlat ucho.“ Za minutku dorazila i manželka a třímala v ruce luxusní a pohodlný postroj zakoupený u hlučínského veterináře za krvavé peníze a vlastní rukou háčkovaný obleček. V té druhé držela pěkné natahovací vodítko, které také nebylo za hubičku. Platil jsem kartou a má žena tenkrát neviděla na terminál, takže jsem na otázku kolik ta sranda stála? odpověděl diplomatickou výhybkou: „To neřeš.“ Pejsek nalezl strategické místo pod kuchyňským stolem, kam se my, starší občané, už dostáváme stěží, a odmítal se pohnout. Jsem ženatý už dlouh...

Jméno

Co po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. Tahle myšlenka nevypadla z mé hlavy, ale přišel s ní význačný frajer jménem William Shakespeare. Tohle jistě znáte z let základní školní docházky. Možná už si ale nevzpomínáte, jak tato nesmrtelná replika pokračuje.  Zde je: A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem.“ Tak. A nyní si představte, že si po necelém roce, kdy vás opustil původní milovaný psí mazlíček, pořídíte jeho náhradu. Přičemž se bývalému chlupatému členu domácnosti omlouváte. Já to dělám každý týden, protože naši maltézskou přítulnou slečinku mám po jejím skonu uloženou na zahradě v útulném hrobečku. Dokonce s ní občas hovořím, což možná zavání duševní chorobou, jenže já vím, že mě za tím duhovým mostem poslouchá. Ale to jsem odbočil. Prvním problémem, který člověk musí řešit, je vymyslet, jak zovat fungl nového chlupatého pidižvíka, který ještě nemá povědomí o světě. Možná to někteří z vás znají. „Nemůže se přeci ...