Přeskočit na hlavní obsah

Rapl

Jsou okamžiky, kdy člověk zalituje svého rozhodnutí. Možná to znáte z vlastní zkušenosti. Dorazí k vám dobrý nápad, tak neváháte a hned ho zrealizujete. 

Bohužel existuje jeden neúprosný vesmírný zákon, který praví: „Každý dobrý nápad se vinou zašmodrchaných interakcí elementárních částic a dilatace časoprostorového kontinua dříve či později změní ve špatný.“

Bez výjimky.

Naštěstí pro nás existuje i zákon reciproční, kdy se ze špatného nápadu může stát dobrý. Jenže ten je vzácný a já osobně jsem ještě nic podobného nezažil.

Omlouvám se za tu množinu cizích slov, ale vy si určitě poradíte, přestože jich ještě pár přidám.

Pořídit si nového pejska, když nás první chlupáč po mnoha letech soužití opustil, lze považovat za nápad skvělý. Jenom to chvíli trvá. A tak máme čivavu, což byl dobrý nápad mé ženy. 

Čímž se dostávám k definici dalšího cizího slova. Nevím, jak ve vaší domácnosti, ale naší Daisy čas od času chytí rapl. Česky bychom řekli, že té chlupaté slečně prostě hrábne. Lidštěji vyjádřeno jí jebne, nebo ještě lépe – popadne jí amok. Během vteřiny se z domácího pecivála promění v obdobu tornáda, které nenechá kámen na kameni.

To se stalo včera večer.

Možná víte, kdo je Usain Bolt. Jamajčan a držitel tří rekordů v běhu na sto a dvě stě metrů. Frajer. Myslím, že naše Daisy by ho strčila do kapsy. Poletovala po dostupných místnostech téměř rychlostí světla, až nakonec mé ženě došla trpělivost. Skokem skrčmo a letmo, což byl v jejím věku neuvěřitelný výkon, odchytila nešťastné zvíře a se slovy: „Nesmol mě ty vobludo, nebo tě prodám prvnímu zájemci, který půjde kolem“ jí vrznula do pelíšku, který vidíte na fotografii.

Výraz pejska je jasný: „Proč mi to děláš, paničko?“

V tu chvíli jsem se do debaty vložil já, bo jsem chytrý a moudrý muž s maturitou z ekonomiky. Ale nikomu to neříkejte. 

Pravím: „Maruško, tenhle povětrností zázrak neprodáš. Ale existuje schůdná cesta, kterou znám z hodin ekonomie. Nemůžeš-li se něčeho podobného zbavit, prostě vyhlaš, že dáš libovolnou částku tomu, kdo tě problému zbaví. Prosté, jednoduché, funkční.“

„Vole!“ Odvětila láskyplně manželka, zavřela se do obýváku, kterému říká háčkovací dílna, a já s čubičkou osaměl. O minutu později jsem byl zbaven kapesníku a levé ponožky, poněkud poškrábán a má postel připomíná Hirošimu těsně po výbuchu, přičemž výraz Disy dával najevo, že je to málo a pošilhávala po obýváku. Vstup jsem jí přísně zakázal, aby obývací pokoj neskončil jako Nagasaki.

Nechcete někdo hodného pejska? Zaplatím, co si řeknete. 😊

Vysvětlení – slovo rapl pochází z německého Rappel, a přeložit ho lze jako záchvat, náhlý impulz nebo popud. Prostě živočich zmagoří. Němci asi také mají s tímhle plemenem dost zkušeností.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Reportáž z deníčku čivavy

Ráda bych se vám představila. Za pár dní mi budou čtyři měsíce a obdržela jsem kdovíproč jméno Daisy, ale to už jistě víte, protože na internetu se nic neutají. Páníček říkal, že bude můj řidič, ale tomu jsem moc nerozuměla. Každopádně jsem velmi šikovná, jak se za chvíli dočtete. Zaznamenala jsem za tu krátkou dobu spoustu nesporných úspěchů. Během mé přítomnosti v novém bydlišti se mi totiž podařilo: V zápalu boje pošramotit paničce spodní ret, když mě pusinkovala, a poté geniálním přískokem s otočkou letmo hore prokousnout i její pravý ušní boltec. Levý jsem nestihla, ale i tak nadevše miluji svou paničku. Proč to neocenila, netuším. Během několika sekund vyhrabat hlínu ze tří obrovských květináčů v obývacím pokoji. Byla jsem vyhozena do předsíně a nechápu. Venku na zahradě je také přeci dost hlíny, aby kytičky měly kde růst. Vytáhnout páníčkovi z kapsy tepláků poněkud ušmudlaný a posmrkaný kapesník, což je od té doby má nejoblíbenější hračka. Kam se hrabe pískající plyšový ježeček,...

Procházkový tyran

V předsíni cosi zachřastilo a vzápětí se ozval hlas mé ženy: „Pojď, Daisy, jdeme na procházku.“ O chvíli později dorazila do kuchyně k bezpečí mých nohou obdoba pingpongového míčku odpáleného naštvaným sportovcem ve formě miniaturní sněhobílé čivavy. Vyskočit na klín mi nedokázala, ale postavila se na zadní, přičemž vrhla prosebný pohled, který znamenal jediné: „Páníčku, já ten postroj a růžový obleček nechci a nikam nejdu, vezmi mě k sobě a já ti budu žužlat ucho.“ Za minutku dorazila i manželka a třímala v ruce luxusní a pohodlný postroj zakoupený u hlučínského veterináře za krvavé peníze a vlastní rukou háčkovaný obleček. V té druhé držela pěkné natahovací vodítko, které také nebylo za hubičku. Platil jsem kartou a má žena tenkrát neviděla na terminál, takže jsem na otázku kolik ta sranda stála? odpověděl diplomatickou výhybkou: „To neřeš.“ Pejsek nalezl strategické místo pod kuchyňským stolem, kam se my, starší občané, už dostáváme stěží, a odmítal se pohnout. Jsem ženatý už dlouh...

Jméno

Co po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. Tahle myšlenka nevypadla z mé hlavy, ale přišel s ní význačný frajer jménem William Shakespeare. Tohle jistě znáte z let základní školní docházky. Možná už si ale nevzpomínáte, jak tato nesmrtelná replika pokračuje.  Zde je: A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem.“ Tak. A nyní si představte, že si po necelém roce, kdy vás opustil původní milovaný psí mazlíček, pořídíte jeho náhradu. Přičemž se bývalému chlupatému členu domácnosti omlouváte. Já to dělám každý týden, protože naši maltézskou přítulnou slečinku mám po jejím skonu uloženou na zahradě v útulném hrobečku. Dokonce s ní občas hovořím, což možná zavání duševní chorobou, jenže já vím, že mě za tím duhovým mostem poslouchá. Ale to jsem odbočil. Prvním problémem, který člověk musí řešit, je vymyslet, jak zovat fungl nového chlupatého pidižvíka, který ještě nemá povědomí o světě. Možná to někteří z vás znají. „Nemůže se přeci ...