Odkud pocházejí čivavy

Úvodní ilustrační obrázek není samoúčelný, jak zjistíte na konci mého krátkého příspěvku, pokud ho dočtete. Na snímku je můj v pořadí už šestý pejsek, suchozemská obdoba vodního tvora jménem piraňa. Říkáme jí Daisy.

To už víte.

Včera k večeru, když tenhle sněhobílý poděs, jehož by ani legendární sprinter Usain Bolt nedoběhl, odpadl únavou, položil jsem ho na polštář gauče ve svém pokojíku, podrbal na bříšku a povídám: „Teď si Daisy udělej pohodlí, povím ti něco o tobě, abys nebyla blbá, až půjdeš do psí školy. Řeknu ti, kdo jsi, odkud pocházíš a kam kráčíš.“ Pohlédla na mě a zaujala polohu nedopečené bílé ležící veky.

Tohle ji zajímalo.

„Je to takhle," pokračuji. „Existují v zásadě tři vědecké teorie, odkud se čivavy vzaly. Jedni tvrdí, že pochází z toltéckého plemene zvaného Techichi, které jim později šlohli Aztékové. Ti věřili, že čivavy mohou provázet duše zemřelých do posmrtného života, takže velmi často po smrti páníčka toho ubohého tvora i s ním pohřbili. Zaživa. Brrrr...“ otřásl jsem se, když jsem tu informaci vstřebal, a ležící veka otevřela oči.

Podrbal jsem ji za ušima: „Neboj, ty mě přežiješ, poněvadž pejsci tvé konstituce se dožívají v průměru patnácti let. Nejdéle byl na tomto světě jakýsi čivaví frajer Spike, jenž oslavil neuvěřitelných 23 let a 7 dní, než odešel za duhový most.“

Uvelebil jsem se a pokračoval: „Jiní historici se nám domnívají, že malí psíci se do Ameriky dostali s čínskými obchodníky či španělskými kolonizátory. Mohlo jít o naháče z Asie křížené s domorodými psy, ale důkazy chybí, poněvadž v té době ještě nebyl internet. Ale co víme určitě, že jedna z tvého rodu byla fakticky děsně slavná!“

Přidal jsem vykřičník a Daisy zvedla uši. Asi pocítila inspiraci.

„Doopravdy, představ si, že jakási fenka Frida byla dokonce starostkou San Francisca. Sice jediný den, ale i to se počítá. Ty…“ uložil jsem ji do neškodné polohy, „můžeš klidně být starostkou naší obce. Nafurt!“

Hodlal jsem pokračovat v zajímavém vyprávění, jenže jsem to nejspíš přehnal s posledním vykřičníkem. Daisy se vymrštila jako prut, skočila mi na hlavu a rafla do nosu až do krve. Aha! Tak takhle čivavy vyjadřují radost ze vzdělávacího procesu. Pochopil jsem a založil tohle rizikové interpunkční znaménko ad acta.

Čímž se vracím k úvodnímu obrázku. Třetí nepotvrzená teorie totiž tvrdí, že čivavy prostě dorazily z Vesmíru, na což přísahalo mnoho domorodých společenství. Dává to smysl, poněvadž vyjadřovat lásku a přítulnost k člověku prokousnutím nosu svého pána vypadá opravdu spíš jako mimozemský zvyk.

A tak mě napadlo, že nejlepší, úžasný, dokonalý a bezpečný obleček pro našeho miláčka bude skafandr.

Nevíte někdo, kde se vyrábějí? 🙂