Přeskočit na hlavní obsah

Výdej stravy

Vsadím svou levou ponožku, že následující situaci zná každý majitel čivavy. Či spíše každého pejska, bernardýna nevyjímaje.

Na denní době nezáleží. Zkrátka se stane, že usedne rodina k obědu nebo k večeři, to je fuk, ale ještě předtím pochopitelně nejdříve doplní misku na žrádlo pro svého čtyřnohého přítele. Vždy se v ní ukrývají skvělé dobroty. Namátkou kuřecí křidýlka či jatýrka, po výplatě i kousek hovězího nebo kachny.

Jistě znáte. To vše obdařené vitamíny ve formě nějaké té zeleniny. Třeba mrkve a podobně. Pokrm je tedy nachystán a na řadě jsou dvounožci.

„Prostři nám k jídlu. Polívkový talíř, mělký talíř, lžíci a vidličku s nožem.“ Prohlásí manželka, když je strava pro Daisy nachystána v přízemí nedaleko myčky nádobí a lidé jsou na řadě. „Nezapomeň na ubrousky a lžíce patří doprava, bo se s ní dlabe jako první.“ Dodá ještě, poněvadž jsem ekonom a ajťák, nikoliv číšník. Po splnění rozkazu zasedneme k jídlu, načež vypukne ta správná zábava.

Nevím jak u vás, ale v naší domácnosti funguje následující postup. Daisy velmi opatrně přistoupí ke své misce naplněné s láskou uvařeným obědem, čichne, kýchne, ohrne pysk a zaujme těsně vedle mé židle postoj řecké sochy. Čumí nahoru s ublíženým výrazem, v němž lze vyčíst výčitku: „Mně tady strčíte takovou šlichtu, a sami si žerete jak na královském dvoře. Tak tohle ne, páníčku.“

Pohlédnu směrem dolů k uražené slečně a pravím: „Hele, Daisy, my máme sekanou z Globusu, bo nebyl čas vařit. Je celkem fajná. Říká se jí bavorská, jenže je moc slaná a pikantní, a to by tvůj žaludek nezvládnul. To prostě nesmíš. Tady máš kuřecí křidýlka s rýží a přestaň loudit!“ Dodávám s důrazem na vykřičník.

Reakcí na mé prohlášení bylo zavrtění ocáskem, otevřená tlamička a výraz v očích znamenající jediné: „Kecáš. Vy si dopřáváte takové delikatesy a já utřu čumák. To ani náhodou!“

Správný majitel rozmlsaného pejska si ale musí umět poradit v každé situaci. Nejsem výjimkou. Smočím prsty v luxusní sekané, skloním se ke psí misce, trochu se v ní povrtám, předám rýži nádech sekané, aby Daisy získala pocit, že není o nic ochuzena, a o dvě minuty později je obsah malého talíře vylízán do mrtě.

Má žena na mě pohlédla zkoumavým pohledem, ohodnotila výsledek mého snažení a bohužel neřekla: „Ty jsi fakt chytrej, muži.“

Přitom bych si pochvalu zasloužil. 😊

Komentáře

Okomentovat

Prosím jen slušné komentáře hodné dospělých členů druhu Homo Sapiens

Populární příspěvky z tohoto blogu

Reportáž z deníčku čivavy

Ráda bych se vám představila. Za pár dní mi budou čtyři měsíce a obdržela jsem kdovíproč jméno Daisy, ale to už jistě víte, protože na internetu se nic neutají. Páníček říkal, že bude můj řidič, ale tomu jsem moc nerozuměla. Každopádně jsem velmi šikovná, jak se za chvíli dočtete. Zaznamenala jsem za tu krátkou dobu spoustu nesporných úspěchů. Během mé přítomnosti v novém bydlišti se mi totiž podařilo: V zápalu boje pošramotit paničce spodní ret, když mě pusinkovala, a poté geniálním přískokem s otočkou letmo hore prokousnout i její pravý ušní boltec. Levý jsem nestihla, ale i tak nadevše miluji svou paničku. Proč to neocenila, netuším. Během několika sekund vyhrabat hlínu ze tří obrovských květináčů v obývacím pokoji. Byla jsem vyhozena do předsíně a nechápu. Venku na zahradě je také přeci dost hlíny, aby kytičky měly kde růst. Vytáhnout páníčkovi z kapsy tepláků poněkud ušmudlaný a posmrkaný kapesník, což je od té doby má nejoblíbenější hračka. Kam se hrabe pískající plyšový ježeček,...
Okomentovat
Další informace

Procházkový tyran

V předsíni cosi zachřastilo a vzápětí se ozval hlas mé ženy: „Pojď, Daisy, jdeme na procházku.“ O chvíli později dorazila do kuchyně k bezpečí mých nohou obdoba pingpongového míčku odpáleného naštvaným sportovcem ve formě miniaturní sněhobílé čivavy. Vyskočit na klín mi nedokázala, ale postavila se na zadní, přičemž vrhla prosebný pohled, který znamenal jediné: „Páníčku, já ten postroj a růžový obleček nechci a nikam nejdu, vezmi mě k sobě a já ti budu žužlat ucho.“ Za minutku dorazila i manželka a třímala v ruce luxusní a pohodlný postroj zakoupený u hlučínského veterináře za krvavé peníze a vlastní rukou háčkovaný obleček. V té druhé držela pěkné natahovací vodítko, které také nebylo za hubičku. Platil jsem kartou a má žena tenkrát neviděla na terminál, takže jsem na otázku kolik ta sranda stála? odpověděl diplomatickou výhybkou: „To neřeš.“ Pejsek nalezl strategické místo pod kuchyňským stolem, kam se my, starší občané, už dostáváme stěží, a odmítal se pohnout. Jsem ženatý už dlouh...
Okomentovat
Další informace

Jméno

Co po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. Tahle myšlenka nevypadla z mé hlavy, ale přišel s ní význačný frajer jménem William Shakespeare. Tohle jistě znáte z let základní školní docházky. Možná už si ale nevzpomínáte, jak tato nesmrtelná replika pokračuje.  Zde je: A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem.“ Tak. A nyní si představte, že si po necelém roce, kdy vás opustil původní milovaný psí mazlíček, pořídíte jeho náhradu. Přičemž se bývalému chlupatému členu domácnosti omlouváte. Já to dělám každý týden, protože naši maltézskou přítulnou slečinku mám po jejím skonu uloženou na zahradě v útulném hrobečku. Dokonce s ní občas hovořím, což možná zavání duševní chorobou, jenže já vím, že mě za tím duhovým mostem poslouchá. Ale to jsem odbočil. Prvním problémem, který člověk musí řešit, je vymyslet, jak zovat fungl nového chlupatého pidižvíka, který ještě nemá povědomí o světě. Možná to někteří z vás znají. „Nemůže se přeci ...
Okomentovat
Další informace