Vycházka

Asi čtrnáct dní před vánoci jsme s manželkou usoudili, a já s ní souhlasil, že je nutné vyrazit na hřbitov zapálit svíčky, přičemž jsme cestou objevili mamuta, aniž by někdo z nás byl významný archeolog. To je první fotografie.

I hodlali jsme vyrazit.

S ohledem na povětrnostní situaci bylo nutné učinit několik nezbytných kroků. Hned je shrnu, ale nejprve musím poznamenat, že rozhodnete-li se pořídit psa od naprosto neznámých lidí, buďte velmi opatrní.

Čivava je jedním z nejmenších psích plemen na světě, říká se. Po několika měsících soužití se ukázalo, že náš pejsek má uši jako fenek, na délku dorostl velikosti jezevčíka a několik okamžiků po zkonzumování stravy připomíná legendární obludky jménem Gremlins.

Jenže sedm pod nulou je sedm pod nulou, což znamená, že tohle teplomilné zvíře musíte do něčeho obléct, aby cestou neumrzlo.

Celá operace sestává ze tří fázi. Nejprve musíte zvíře objevit, na což funguje zapískání a povel: „Daisy, piškotek!“ Druhá fáze spočívá v nutnosti nasadit štěněti postroj.

Pouhé uchopení této vymyšlenosti způsobí, že psa hledáte znovu, poněvadž jak zaslechne zákeřné zacinkání, zmizí jako pára nad hrncem. Naštěstí ještě není vynalézavá, takže ji vždycky najdeme v pelíšku s hlavou umně ukrytou pod svou oblíbenou dekou. "Já tam nejdu," čteme v jejím výrazu, což je shodou okolností veselá skladba od Ivana Mládka, kterou si zapůjčil z dvacátých let minulého století a nese název "Pretty Baby".

Hledejte.

Navléct tenhle neposedný rosol do oblečku, který vidíte na fotografii druhé, připomíná oblékání šíleného miminka. Podle mého soudu má ten živočich nejméně jedenáct nohou, přičemž má žena říká, že uvedené číslo je hrubě podhodnocené. Zlatá chobotnice.

Ale nakonec se podařilo všechny končetiny umístit na vyhrazená místa.

Vyběhli jsme do malebné dědiny, čímž se vracím k úvodu svého příspěvku. V kontejneru určeném pro textilní odpad manželku něco zaujalo. „Hele, jak tohle někdo může vyhodit?“ Vyhrkla a vyrazila do boje. Na samém vrcholku nevzhledného úložiště nepotřebných věcí se na nás usmíval mamut. Vážně, nekecám.

Důkaz máte po ruce.

Přemýšlením, kdo něco tak krásného vyhodí, jsme se netrápili, vyvenčili naší psí obludu, která se chovala způsobně, takže cestou pozřela jenom tři kamínky a jeden zapomenutý podzimní lístek, vrátili se domů a pozůstatek dávných časů skončil v supermoderní pračce, která po skončení práce hraje Mozarta.

Spojení historie a budoucnosti.

Manželka měla šťastnou ruku. Vypadá to, že naše Daisy konečně našla dostatečně urostlého přítele, jemuž může okusovat prsty, uši nebo nos, aniž by tato činnost způsobila nějaké vážnější škody na lidském zdraví.

Držte mi palce, ať to slečnu Daisy neomrzí. 🙂