Přeskočit na hlavní obsah

Tichá domácnost

Jednoho odpoledne jsem dorazil domů a objevil našeho čivavího prcka nešťastně sedět v předsíni. Manželka, která většinou při mém příchodu z roboty trápí přenosný počítač v kuchyni a shání návody na háčkované hračky, nebo vaří, nebyla nikde k mání.

Divné.

I odkráčím s podivně posmutnělým zvířátkem v závěsu směrem k ložnici, nakouknu a tam ani noha. Také otevřená koupelna, sloužící kromě jiného jako psí toaleta, byla záhadně tichá. I pračka držela pysk.

Vracím se zmaten zpátky a objevím pevně zavřené dveře do obýváku, odkud zaznívá znělka jakéhosi nekonečného seriálu. Daisy našlapuje opatrně za mnou. Lehce pootevřu a nesměle se optám:

„Ženo, jsi tu? Proč jsi se zavřela a nechala Daisy napospas osudu?“

„Já s ní nemluvím!“ Řekla potichu, ale znělo to dost hlasitě. Až nakrknutě. Opatrně jsem zaklapl dveře, otočil se k nevinnému štěněti a ptám se: „Že ty jsi zase byla moc divoká a paničku nasrala?“ Vulgarismus jsem si mohl dovolit, poněvadž široko daleko nikdo nebyl a Daisy to bylo fuk. Jen souhlasně zavrtěla ocáskem a zakousla se mi do palce u nohy.

Pochopil jsem.

Jednu věc jsem se za svůj dlouhý mužský život naučil. Zní takto: „Nikdy, za žádných okolností se nevměšuj do sporů dvou naštvaných bytostí dámského pohlaví.“ Věren moudré radě prdnul jsem princezničku do jejího pelíšku, vrazil jí do tlamičky oblíbeňoučkou hračičku v podobě jakési růžové pískající vobludičky a vyrazil do své pracovničky urazit jedno popracovní pivíčko.

Omluvte zdrobnělinky, ale k tématu se hodí, jak zjistíte na konci příspěvku.

Když jsem se po hodině vrátil, objevil jsem na kuchyňském stole obživlý burger, jak je patrno z přiložené fotografie. Než jsem stihnul položit relevantní dotaz, pravila má žena: „To jsem koupila na Temu. Zítra jedeme k veterináři na očkování a tohle je jediný způsob, jak toho rozdivočeného živočicha udržet alespoň chvíli v klidu.“

Pokrčil jsem rameny. „Takže už spolu zase mluvíte?“

Má žena učinila totéž: „Už jo. Když se nemůže hýbat, je to roztomiloučké zlatíčko k pomuchláníčku.“

Otázku a co já? jsem hrdě spolknul. 🙂

Komentáře

Okomentovat

Prosím jen slušné komentáře hodné dospělých členů druhu Homo Sapiens

Populární příspěvky z tohoto blogu

Reportáž z deníčku čivavy

Ráda bych se vám představila. Za pár dní mi budou čtyři měsíce a obdržela jsem kdovíproč jméno Daisy, ale to už jistě víte, protože na internetu se nic neutají. Páníček říkal, že bude můj řidič, ale tomu jsem moc nerozuměla. Každopádně jsem velmi šikovná, jak se za chvíli dočtete. Zaznamenala jsem za tu krátkou dobu spoustu nesporných úspěchů. Během mé přítomnosti v novém bydlišti se mi totiž podařilo: V zápalu boje pošramotit paničce spodní ret, když mě pusinkovala, a poté geniálním přískokem s otočkou letmo hore prokousnout i její pravý ušní boltec. Levý jsem nestihla, ale i tak nadevše miluji svou paničku. Proč to neocenila, netuším. Během několika sekund vyhrabat hlínu ze tří obrovských květináčů v obývacím pokoji. Byla jsem vyhozena do předsíně a nechápu. Venku na zahradě je také přeci dost hlíny, aby kytičky měly kde růst. Vytáhnout páníčkovi z kapsy tepláků poněkud ušmudlaný a posmrkaný kapesník, což je od té doby má nejoblíbenější hračka. Kam se hrabe pískající plyšový ježeček,...
Okomentovat
Další informace

Procházkový tyran

V předsíni cosi zachřastilo a vzápětí se ozval hlas mé ženy: „Pojď, Daisy, jdeme na procházku.“ O chvíli později dorazila do kuchyně k bezpečí mých nohou obdoba pingpongového míčku odpáleného naštvaným sportovcem ve formě miniaturní sněhobílé čivavy. Vyskočit na klín mi nedokázala, ale postavila se na zadní, přičemž vrhla prosebný pohled, který znamenal jediné: „Páníčku, já ten postroj a růžový obleček nechci a nikam nejdu, vezmi mě k sobě a já ti budu žužlat ucho.“ Za minutku dorazila i manželka a třímala v ruce luxusní a pohodlný postroj zakoupený u hlučínského veterináře za krvavé peníze a vlastní rukou háčkovaný obleček. V té druhé držela pěkné natahovací vodítko, které také nebylo za hubičku. Platil jsem kartou a má žena tenkrát neviděla na terminál, takže jsem na otázku kolik ta sranda stála? odpověděl diplomatickou výhybkou: „To neřeš.“ Pejsek nalezl strategické místo pod kuchyňským stolem, kam se my, starší občané, už dostáváme stěží, a odmítal se pohnout. Jsem ženatý už dlouh...
Okomentovat
Další informace

Jméno

Co po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. Tahle myšlenka nevypadla z mé hlavy, ale přišel s ní význačný frajer jménem William Shakespeare. Tohle jistě znáte z let základní školní docházky. Možná už si ale nevzpomínáte, jak tato nesmrtelná replika pokračuje.  Zde je: A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem.“ Tak. A nyní si představte, že si po necelém roce, kdy vás opustil původní milovaný psí mazlíček, pořídíte jeho náhradu. Přičemž se bývalému chlupatému členu domácnosti omlouváte. Já to dělám každý týden, protože naši maltézskou přítulnou slečinku mám po jejím skonu uloženou na zahradě v útulném hrobečku. Dokonce s ní občas hovořím, což možná zavání duševní chorobou, jenže já vím, že mě za tím duhovým mostem poslouchá. Ale to jsem odbočil. Prvním problémem, který člověk musí řešit, je vymyslet, jak zovat fungl nového chlupatého pidižvíka, který ještě nemá povědomí o světě. Možná to někteří z vás znají. „Nemůže se přeci ...
Okomentovat
Další informace